Školní docházka byla ve své době pouze šestiletá a to pro děti ve věku 6 až 12 let. Základní vzdělání mělo být podle nového školního řádu poskytováno nejen chlapcům, ale i dívkám. Není však známo, že by nejméně do roku 1780, kdy vznikly první dívčí třídy, tyto školy ve větší míře navštěvovaly. Všeobecný školní řád počítal s tím, že ve zřizovaných školách bude základní metodou hromadná výuka. V té době se jednalo o výraznou pedagogickou novinku, neboť v dosavadní běžné praxi převažovala především výuka individuální.

Mimořádně významné bylo též, že vlastní školská reforma byla současně spojena i s řadou podpůrných kroků. Například v roce 1775 byl v Praze zřízen sklad školních knih, který byl pověřen vydáváním učebnic. Ve stejném roce vznikly i první praeparandy pro přípravu učitelů. Jejich cílem bylo zlepšit aktuální stav výuky ve třídách, protože pedagogickou činnost dosud často vykonávali bývalí vojáci, zběhlí studenti nebo náhodně vybraní místní občané.

I v dnešní době vyplývá povinnost rodičů posílat děti do školy ze zákona. Délka školní docházky se však ve školském zákoně protáhla na let devět.