Publikoval
dne 22. června 2011 v 00:00
Praha - Přijeli z různých koutů republiky. Z měst i vesnic, kde pracují ve školních klubech a družinách. Sešli se v Praze na dva dny, aby si z nabídky 13 pracovních a vzdělávacích dílen vybrali ty, které obohatí jejich práci.
Viděl jsem nadšení. Viděl jsem chuť hledat inspiraci pro svou práci. A stal se součástí neustálého reje více jak dvou stovek pedagogických pracovníků v prostorách Středního odborného učiliště gastronomie a podnikání v Praze 9, Hloubětín.
Paní Eva vstávala ve čtyři hodiny ráno, aby stihla ranní zahájení v 9 hodin v pátek 3. června. „Jsem tady potřetí a stojím o to tady být. A to ranní stávání je maličkost,“ přibližuje svou motivaci. „Jezdím sem hlavně kvůli načerpání nových impulsů pro svou práci, a to jak na workshopech, tak při rozhovoru s kolegyněmi,“ dodává.
Letošní setkání probíhalo pod patronací projektu Klíče pro život, jehož hlavním cílem je výrazné posílení celoživotního vzdělávání lidí pracujících s dětmi a mládeží a rozvoj zájmového a neformálního vzdělávání. Irena Hošková, hlavní manažerka projektu a setkání říká: „Pracovní dílny pomáhají pedagogickým pracovníkům školních družin a klubů najít jiný pohled na každodenní práci, načerpat nové síly a prožít nové aktivity.“
Sám mám na starost jednu dílnu. Je o novinařině a jsem zvědavý, co motivuje zapsané k účasti. „Jsem tady, protože už delší dobu přemýšlím o založení školního časopisu,“ vysvětluje paní Ivona. Další účastnice jsou na tom podobně a dodávají: „Chceme si odnést co nejvíce inspirace do praxe.“ Tak to se nám může podařit.
Hned na začátek rozdávám účastnicím 30 kartiček se slovy s instrukcemi: „Máte pět minut na vytvoření autorského textu, ve kterém budou použita všechna slova. Slova můžete časovat nebo jinak měnit. Pokud chcete, můžete i přidávat slova.“ Za pět minut čeká všechny překvapení. Po úvodních nevěřících pohledech a myšlenkách mají všichni své texty připravené. Po jejich přečtení musíme konstatovat, že každý z nás má v sobě trochu básníka. A série překvapení pokračuje. To když účastníkům čtu úryvek básně od Jiřího Wolkera, tedy básně, ze které jsem si půjčil oněch třicet slov.
Následuje diskuse nad aplikací a pedagogickými cíli, které můžeme v aktivitě najít pro různé cílové skupiny. Je vidět, že všechny aktivita zaujala a umí si najít svou vlastní aplikaci. To se nakonec ukáže v závěrečné zpětné vazbě, kde právě aktivita 30 slov dominuje. „Aktivita je super hlavně díky tomu, že nabízí různorodé využití a je ideální k tomu, aby přitáhla děti ke čtení, tvorbě a k literatuře,“ vyjmenovává důvody, proč ji chce použít paní Jana.
A jedeme dále. Po autorské tvorbě se na krátké aktivitě učíme popisovat, pak se zamýšlíme nad vedením školního časopisu, kreslíme komiks, píšeme tiskovou zprávu nebo tvoříme brontosaura. O pauze listujeme desítkami školních časopisů. Nakonec přetahujeme čas vyhrazený pro dílnu, ale to je největší odměna pro lektora. Dílna se povedla.
„Strach a stereotyp mohou být tím, co nám brání poskytovat dětem takové aktivity, které by u dětí zahnaly nudu a probudily zájem,“ říká paní Hošková. Účastnice, které absolvovaly novinářský workshop, v sobě strach překonaly a získaly šest konkrétních aktivit, kterými jistě zaženou stereotyp. A to nejen po novinářském semináři, ale i v dalších dvanácti, kde se například bubnovalo, tvořilo z ekonomicky nenáročných materiálů, nahlíželo do chování dětí či pracovalo s novodobým fenoménem sociálních sítí.
Po třech absolvovaných dílnách paní Ivona rekapituluje: „Načerpala jsem mnoho nového. Pod vedením odborných lektorů jsme si předali zkušenosti. Lektoři a organizátoři se postarali o to, aby to byl zajímavě a užitečně prožitý čas. Bylo to skvělé, za rok nashledanou.“
Je to tak. Jsme v cíli. Po třiceti hodinách mezi pedagogickými pracovníky je mi líto, že v pondělí nepůjdu po škole do školní družiny nebo klubu. Děti tam čeká spousta nových věcí, které jim pomohou zahnat nudu a probudit v nich touhu po tvoření a poznávání. Nakonec, co mi brání se tam zastavit a nakouknout.
Petr Kantor