Publikoval
dne 12. dubna 2012 v 00:00
Stojím ve světlé místnosti plné barev, polic a keramických výrobků. Je tu ticho, jen mezi regály a stoly vidím pohybovat se ženu, která nosí rozpracované hliněné výtvory na stůl – kočičku, sluníčko, vajíčka, zajíčka, kořenáče, všechny označené cedulkou se jménem dětského autora. Vše se připravuje na příchod dětí do keramického kroužku.
Najednou se rozletí dveře a do místnosti se doslova hrnou čtyři rozzářené holčičky a jeden chlapec. V místnosti nastal čilý ruch, všechny děti se tlačí kolem vedoucí keramického kroužku a horlivě hledají své nedokončené výrobky. Přibíhají další děti a s nimi přicházejí i dospělí. Začíná se pracovat na dokončení rozpracovaných výrobků. Dospělí i děti si rozumějí, domlouvají se, dohadují a přinášejí připravenou hlínu, formy, glazury, barvy, štětce a podložky.
Já se zatím seznamuji s vedoucí kroužku a jejími pomocníky. Mgr. Jana Stoicová je zástupkyně ředitele DDM Ústí nad Labem a zároveň vedoucí keramické dílny. V dílně pomáhá Jitka Tůmová – externí vedoucí, Lucie Marešová – studentka PF UJEP, obor učitelství 1. stupně, a dobrovolník ze Španělska (v rámci programu Mládež v akci) Tome Laxe Gomez. Všichni jsou zaujati pro svou práci a u dětí mají plnou důvěru. Zajímavé je, jaké si děti vytvořily pracovní návyky. Nepotřebují vodit za ručičku. Vědí přesně, kde co najdou. Samostatně si berou podložky, hlínu, formy, vybírají si barvy a štětce. Umějí zacházet s hlínou, jak ji hníst, válet a tvarovat. Odcházejí si umýt ruce a také svou podložku, okolí udržují v čistotě. Umyjí si ruce a vracejí se k práci. Dospělí nenásilně vedou děti k úspěšnému vytvoření výrobku, pouze usměrňují, opravují chybičky a radí, jak postupovat. Dobře zvolené metody tady nacházejí kvalitní uplatnění. Jedná se o klasické vysvětlování, předvádění a pozorování, napodobování a instruktáž. Dále jsou uplatňovány aktivizující metody jako řešení problému, rozhovor, výtvarný experiment.
Všechny děti se těší ze svých kočiček, sluníček, zajíčků a už vyzvídají, co budou dělat dále.
Co je na tom všem divného? Společně tu vidíme práci dětí zdravých z běžné populace, dětí nadaných a především dětí s handicapem. Jsou tu děti s diagnózou LMD, ADHD, Aspergerův syndrom, podezření na autismus, Réthore syndrom i děti na vozíčku. Chodím mezi nimi, fotím je, pozoruji jejich tvůrčí snahy a vnímám i celkovou atmosféru. Všechny děti se svěřují, rády se dají vyfotografovat. Jejich nadšení je nefalšované. Vyprávějí o výrobě přáníček pro maminky i o chystaných velikonočních dárcích. Hyperaktivnější Vojtěch si sem tam odběhne od práce, ale zase se vrací a snaží se výrobek dokončit, je to srdce pro maminku, hledá hezkou červenou a už se pouští se zaujetím do práce. Menší Adélce se daří spolu s asistentkou vytvářet zajíčka a má z toho ohromnou radost. Nadaný Tomáš vytváří s kamarádem Michalem každý svou velkou kočku na výstavu. Je radost se dívat, jak zvířátko dostává nádhernou podobu, už jen stačí přidělat mašli... Vedoucí kroužku mi vysvětluje, že v červenci 2012 proběhne na Hradě Střekov společná výstava prací dětí zapojených do projektu, dětí z ostatních kroužků keramiky a dětí ze Základní školy speciální Pod Parkem a hlavním motivem výstavy budou právě kočky.
Proč jsem vlastně v DDM Ústí nad Labem a právě v keramickém kroužku? Přijela jsem se podívat, jak probíhá pilotáž vzdělávacího programu v průřezovém tématu „Inkluze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami“, který je součástí projektu „Klíče pro život“. Realizuje ho Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy společně s Národním institutem dětí a mládeže a je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Tento vzdělávací program je společnou zájmovou aktivitou pro děti s postižením. Jsou využívány terapeutické účinky práce s přírodním materiálem a vzájemná pomoc v rámci setkání postižených dětí s intaktní skupinou dětí. Výsledkem je hmatatelný produkt, ze kterého mají děti radost a mají dárek pro rodiče. Práce jsou poté vystaveny. Vzájemnou integrací se postižené děti stávají samostatnější a zdravé děti tolerantnější. Vytvářejí se u nich správné postoje a děti se navzájem učí od sebe to podstatné, že si rozumějí a umějí spolu trávit smysluplně svůj volný čas. Dochází k nenásilnému zapojení dětí s postižením do běžného života. Všechny získávají nové dovednosti, kompetence k řešení problémů, komunikativní i pracovní, jsou schopné samostatně a tvořivě přemýšlet a pracovat, naučí se základům výtvarné tvorby, dokážou spolupracovat s ostatními a respektovat jejich prostor, získávají pozitivní vztah k umění a řemeslu, dokážou si zorganizovat pracovní prostor a postup práce a výrobek dokončit.
Důležité je, že rodiče i děti mají o práci v keramickém kroužku zájem. Vzhledem k jejich diagnózám je výborné, že bývá přítomna fyzioterapeutka Bc. Hana Vacková nebo ergoterapeutka Bc. Eliška Linajová. Mgr. Jana Stoicová popisuje i spolupráci s organizací DEMOSTHENES, centrem komplexní péče, v oblasti zapojování dětí s postižením do činnosti v keramické dílně. Vyzdvihuje kvalitní spolupráci s dětskou neuroložkou MUDr. Ladislavou Rennerovou.
Otáčím se opět do místnosti a uvědomuji si, jaké je tu příjemné prostředí. Keramická dílna je prostorná a dobře vybavená. Důležitou součástí jsou i prostory pro hygienu – hygienické potřeby, pomůcky. Je tu kvalitní sociální zázemí – bezbariérový přístup, plošina pro vozíčkáře, WC. Dostatečné prostory pro vystavení výrobků i zázemí pro hrnčířské kruhy a pece a další potřebné pomůcky a materiály.
Děti se zaujetím tvoří, je tu pohoda, veselo a všichni se tu cítí v bezpečí. Nepozoruji žádné rozdíly mezi dětmi z běžné populace a dětmi se zdravotním postižením, a v tuto chvíli ani mezi přítomnými dospělými. Všichni jsou zaujati svou prací.
Udělám několik posledních fotek a loučím se. Říkám si, takto to má vypadat. Na závěr je třeba jen si přát, aby se tento příklad dobré praxe ujal i v dalších zařízeních a pomohl integraci dětí se zdravotním postižením do zájmového vzdělávání.
Mgr. Danuše Netolická, garantka průřezového tématu Inkluze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami projektu Klíče pro život