Můžeme na ZŠ vzdělávat distanční formou? Můžeme pak žáka vzdělávaného touto „nestandardní“ cestou vůbec hodnotit?
Je sporné, zda mají žáci povinnost se vzdělávat distanční formou. Ačkoliv MŠMT tvrdí (bez uvedení konkrétního zákonného ustanovení), že ano, dle našeho názoru pro to chybí opora v zákoně č. 561/2004 Sb., školský zákon.
Ten v § 25 stanoví, že základní vzdělávání se uskutečňuje v denní formě. Oproti tomu u středního a vyššího odborného vzdělávání umožňuje výuku v denní, večerní, dálkové, distanční a kombinované formě vzdělávání. Forma vzdělávání je zapsaná ve školském rejstříku a školy by se jí dle našeho názoru měly řídit.
Distanční forma vzdělávání je definována jako samostatné studium uskutečňované převážně nebo zcela prostřednictvím informačních technologií, popřípadě spojené s individuálními konzultacemi. Jedná se tedy přesně o aktuální činnost škol. Denní forma vzdělávání je definována jako výuka organizovaná pravidelně každý den v pětidenním vyučovacím týdnu v průběhu školního roku.
Dále je ve školském rejstříku uvedeno místo uskutečňování vzdělání. Tím se standardně rozumí budova nebo budovy školy. Výuka se uskutečňuje primárně v místě uskutečňování vzdělání. Nicméně výuku lze uskutečňovat i na jiném místě, avšak předpokládá se osobní přítomnost pedagoga (např. exkurze), který na žáky dohlíží. Představme si totiž situaci, že se žák doma při dálkové výuce zraní. Kdo je v tu chvíli za žáka odpovědný? Dle § 29 odst. 2 školského zákona, školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech. Tu zajistí těžko u žáků doma, nejedná se o žákovský „home office“.
Pokud bychom tedy připustili, že dálkové vzdělávání je povinné, pak je škola odpovědná za zranění, které žák během výuky utrpí. Z toho důvode se na rozdíl od MŠMT domníváme, že účast žáků ZŠ na dálkovém vzdělávání mimo budovu školy školský zákon neupravuje, proto je pro žáky dobrovolná.
Na druhou stranu chápeme, že aktuální situace je skutečně mimořádná a právem nepředvídaná. Dálková výuka v době krizových opatření je jediná možnost, jak v tuto chvíli prakticky učit a učit se. I přesto, že ji zákon nepředvídá, doporučili bychom školám i žákům dálkovou výuku respektovat a účastnit se jí.