Školní docházka je povinná již 235 let

Povinnou školní docházku ustanovila 6. prosince roku 1774 Marie Terezie, když zavedla Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech c.k. dědičných zemích. Tím vyjádřila poprvé v historii zájem státu na vzdělání veškerého obyvatelstva a vybudování sítě veřejných škol. Všeobecné vzdělání mělo jednak zajistit lepší hospodářský vývoj státu při přechodu z feudálního na manufakturní a strojovou výrobu, ale i zajistit výchovu v duchu zájmů panovnického rodu.

Školní docházka byla ve své době pouze šestiletá a to pro děti ve věku 6 až 12 let. Základní vzdělání mělo být podle nového školního řádu poskytováno nejen chlapcům, ale i dívkám. Není však známo, že by nejméně do roku 1780, kdy vznikly první dívčí třídy, tyto školy ve větší míře navštěvovaly. Všeobecný školní řád počítal s tím, že ve zřizovaných školách bude základní metodou hromadná výuka. V té době se jednalo o výraznou pedagogickou novinku, neboť v dosavadní běžné praxi převažovala především výuka individuální.

Mimořádně významné bylo též, že vlastní školská reforma byla současně spojena i s řadou podpůrných kroků. Například v roce 1775 byl v Praze zřízen sklad školních knih, který byl pověřen vydáváním učebnic. Ve stejném roce vznikly i první praeparandy pro přípravu učitelů. Jejich cílem bylo zlepšit aktuální stav výuky ve třídách, protože pedagogickou činnost dosud často vykonávali bývalí vojáci, zběhlí studenti nebo náhodně vybraní místní občané.

I v dnešní době vyplývá povinnost rodičů posílat děti do školy ze zákona. Délka školní docházky se však ve školském zákoně protáhla na let devět.