Publikoval
dne 9. srpna 2011 v 09:01
Každodenní realita světa dospělých nám nabízí řadu negativních obrazů ze života, které jsou mocně upevňovány zprávami v médiích. Krádež, lež, hádky, korupce, podvody, agresivita, netolerance ve zprávách zmiňované nemají onen varující či výchovný charakter, který by měly mít.
Nejsou prezentovány s jasným výstupem …toto jsou jevy, se kterými tato společnost nesouhlasí, a takto jsme se s nimi pomocí daných pravidel vypořádali ...vzorec dobra a zla, spravedlnost a jakási vyšší moc tak dobře rozpoznatelná v pohádkách v naší společnosti absentuje. Pravda je postupným zveřejňováním nejasných dílčích informací zpochybňována, lež je přijatelným východiskem.
Lhaní jako způsob řešení dané situace se tak nejvíce promítá do světa našich dětí. Unikátní výzkum „Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let“, který realizovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Národní institut dětí a mládeže v rámci projektu Klíče pro život (www.kliceprozivot.cz), nám nastavil zrcadlo. Data jsou jednoznačná, přes polovinu dětí si myslí, že maminka nikdy nelže, o tatínkovi to tvrdí méně než polovina, u učitelů a kamarádů je to jen něco málo přes 30 %!
Přibližně 70 % dětí je ochotno lež za určitých okolností (osobní profit, oddálení trestu) tolerovat, což vyplývá z následujícího grafu, kde jsou sumarizovány odpovědi na otázku „Vadí ti, když…“
Můžeme tato čísla zmírnit vývojem jedince, milosrdnou lží či socioekonomickým postavením rodiny, ale 70 % kamarádů, kteří lžou, jsou také tolerantní ke kouření a vulgarismům a současně je s nimi největší zábava, tvoří většinovou volnočasovou společnost dětí ve věku 13–15 let. Stává se tedy lež ve společnosti, která nemá navenek jasně deklarované hodnotové hranice, všeobecně akceptovanou? Odráží se tato skutečnost ve vnímání a akceptováním autorit, výběru či absenci vzorů našich dětí?
Alarmující je v tomto kontextu zjištění, že polovina dotazovaných nemá vzor nebo v něm nemá jasno. Pokud vzor děti mají, často souvisí s výkonem či s vnějšími identifikátory, vzhledem, stylem (sportovci, modelky, zpěvačky).
Jak moc se výskyt lží v bezprostředním okolí dětí a prezentovaný mediální obraz společnosti projevuje na důvěře a soukromí, které svým dětem dáváme a které jsou pro zdravý vývoj jedince nezbytné s odkazem na přísloví „Jablko nepadá daleko od stromu“?
Jak moc se lež stává strůjcem pohledu dětí na životní priority a jakýsi vyšší princip? Jakou roli v této skutečnosti sehrává navenek absentující zastoupení společenských elit deklarující vyšší mravní hodnoty? Jak ukázal výzkum realizovaný s 2 238 dětskými respondenty, pouhých 5 % dětí ve věku 13–15 let věří v Boha a 3 % dětí v politiku.
Opravdu tedy nemůžeme nic změnit?
Kdo nevěří, věří v cokoli …děti pro svůj vývoj potřebují mít pevné hranice, zkusme jim je tedy na všech úrovních, pozicích a v rozmanitých rolích trpělivě odhalovat a začněme kupříkladu tím, že nezalžeme. Stavět totiž budoucnost dítěte na lži, je jako vystavět dům či stát na chatrných základech.
Irena Hošková
Manažerka projektu Klíče pro život